Únor 2013

Lentilka

24. února 2013 v 21:10 | Krišpulínek |  Utulek- Kočky Bohumín
kocky-bohumin.9e.cz/

Borůvka

24. února 2013 v 21:04 | Krišpulínek |  Utulek- Kočky Bohumín

kocky-bohumin.9e.cz/

Hugo

24. února 2013 v 20:31 | Krišpulínek |  Utulek- Kočky Bohumín

kocky-bohumin.9e.cz/

Mour Okamura

24. února 2013 v 15:48 | Krišpulínek |  Utulek- Kočky Bohumín
www.kocky-bohumin.9e.cz

žebrák a boháč

22. února 2013 v 17:42 Básně
Ty člověče, ty nezbedníku,
nemáš v sobě trochu díku?

Před kostelem sedíš
a škemráš o peníz,
špinavý ruce máš
a jsi lhář.

Hanba ať tě provází,
ty tuláku nezbedný,
ty škemráku chudobný, vypadni!


"Kriste pane nezlobte se,
jsem jen člověk také přece."
"Jsem smrtelník a chudý muž
v kapse jen pouhý nůž"

"Chudým to člověkem,
žebrákem já jsem,
hoďte mi niklák,
ať mám lepší den"

Uzamčená „ani slovo ani věta"

20. února 2013 v 20:54 | Krišpulínek |  Básně


Chvílemi se to ze srdce ztrácí,
ale pořád se to vrací,
když si na to vzpomenu,
přeji si ať zapomenu.

Když mě chytl a strčil ruku dolů,
Já měla jsem být na pozoru.
On pošeptal mi do ucha, "vydrž bude to jen chvilinka".
Byla jsem omámená
a v duši celá oněmělá,

"Pane bože, co to dělá?"
V hloubi duše zazněla mi tato věta.
Já strašně jsem se bála,
jako bych v duši plakala.

Chtěla jsem křičet z plných plic,
byla jsem zmatená ale hlas nic.
Všude mne ohmatával,
hnusně osahával.

Hrdlo mé sevřené,
já nemohla dýchat,
bylo mi ouzko,
radši se utopit,
"bože, ať mě nechá být".

Já jako bych hledala v duši klíč,
já jako bych byla uzamčená.
Bez klíče slovo ani věta.

Po chvíli jako bych klíč našla,
našla jsem odvahu
a facku mu práskla.

Trvalo to pouze pár sekund,
ale pro mne to bylo tak dlouhé jako ve snu,

bojím se do teď mužů,
netuším zda strach přemůžu,

po roce mlčení jsem to ze sebe dostala ven
a moc děkuji těm lidem....

Hranice alkoholika

15. února 2013 v 9:39 | Krišpulínek |  Básně


Řeknu vám, těžko se mi o tom mluví,
ale upsal jsem se ďáblovi.
Měl jsem pocit, že v životě mě nic dobrého nečeká,
a neměl jsem chuť již věřit v boha.
Měl jsem chuť světu říct, ať je mi Země lehká,
protože jsem se rozmyslel a nepočkal,
protože jsem nepočkal na to dobré,
a začal jsem být přítel s alkoholem.

Jen teď tu sedím na židli,
protože bych si raději přeťal žíly,
protože se musím hambit před lidmi,
za svůj ubohý čin a nesmysly,
jenže, když mě ta droga omámila,
objala mě touha,
zkusit to zas a znova,
ta touha mě uspokojila,
a já neměl důvod nepít.
Neměl jsem ženu a ani děti,
neměl jsem důvod přestat,
ale měl jsem pořád důvody chlastat.

Teď tu sedím
a brečím u psychiatra,
jenž mi pootevřel vrátka,
a nikde žádná splátka,
pro toho hrozného ďábla.
Snažím se s ním bojovat,
a zase se mu neupsat.

Nechci aby objala mě touha,
zkoušet to zas a znova.
Odpusť, bože,
za to, co jsem způsobil,
odpusť mi,že jsem v tebe nevěřil,

ale málem jsem se utopil,
v tom hnusu co mě omámil,
téměř jsem podlehl,
tomu hroznému peklu.

Teď jsem tady,
a bůh mě přesto všechno zachránil,
ďáblovi v mé hlavě zabránil,...

Vrba

15. února 2013 v 9:36 | Krišpulínek |  Básně
Vrba je strom, ale nechci říct starý,
vrba je věc, do které se svěřuji mladí i staří,
vrba je duše zamilovaných i zklamaných,
vrba je stromem objetím svými větvemi.
Sedíme u ní přes den i v noci,
když máme trápení nebo pocit radosti,
sdílíme s ní všechna svá tajemství.
Vyřezávám do ní srdéčko lásky,
s iniciálami svého krásného štěstí.
A ona jen tiše poslouchá..

Hojí mé rány a bolesti,
když cítím chvíle slabosti,
když mám myšlenky sebevraha,
když nade mnou krouží černa vrána,
když životem jímž nešťastně proplouvám,
mám pocit,že v Titaniku umírám...

Když vítr fouká, větve se zvednou,
Jako by ukazovaly, jakou mám jít stranou?
Tudy! Tudy! Větvě vanou.
Tudy mam utéct?
Tudy mám jít pryč?

Vítr fouká a zmatená louka,
tancující do všech stran,
já jen zmateně koukám,
na tu starou vrbu,
která mi radila tudy utíkat,

Ne vrbo! Nemohu utéct,
to je špatná věc.
Copak to nevíš?
Že nechci ubližovat?
Vrbo, má přítelkyně,
vrbo, má kamarádko,
vrbo, nechci jít ze světa,
ani zdaleka,
vrbo, s tebou se já loučím,
slibuji,že jednou se vrátím.
Ale teď musím najít svůj život,
najít své ztracené sny i touhy...
najít to, co mi chybí,
a napravit své lidské chyby.

Proč jsou zvirata tak nadherná

15. února 2013 v 9:26 | Krišpulínek |  Citáty
Proč je každé zvíře tak nadherné?
-Bůh věděl, že právě proto je budeme milovat...
zdroj obrazku: Google